Předposlední dubnový víkend jsme se vypravili k mému kamarádovi Honzovi Bublíkovi. Jak už napovídá jméno, je to moravák, který se nakonec oženil a usadil v USA. Bydlí v městečku Wausau (stát Wisconsin), které je od Rochesteru asi 189mil (304km), což je podle amerických měřítek, v podstatě jako kdyby kamenem dohodil. Takže když nám Honza nabídnul, že můžem dojet, hned jsme souhlasili. Moc jsem se těšila, protože jsme se už opravdu dlouho neviděli.
Cesta byla nudná a dlouhá... Nebylo to sice tak daleko, ale mají tady strašně nízké rychlostní limity. Na dálnici můžete jet max. 70mil/h = 113km/h, ale to nebyl náš případ, jeli jsme po obyčejné rychlostní silnici, takže max. rychlost byla 65mil/h = 105km/h. Takže si představte, že se např. z Brna do Liberce ploužíte celou cestu nejrychlej stovkou...
K Bublíkům jsme dorazili docela pozdě, takže jsme se stihli jenom seznámit a trošku pokecat. Honzova manželka se jmenuje Anita a mají spolu tři krásné děti - nejstarší je Max, prostřední Maddie a nejmladší se jmenuje Mila.
V sobotu nám Honza ukázal Wausau a hlavním programem dne byl vyhlídkový let jeho cessnou.
Martin se na něho už dlouho těšil, já jsem měla spíš strach... Ne že bych Honzovi nevěřila, ale nemám moc ráda výšky. Jenomže to prostě nešlo odmítnout, takže po nezbytné předletové přípravě jsem se spolu s Maddie a Milou usadila v letadle na zadním sedadle. Martin dělal Honzovi "kopilota".
Z místního letišťátka jsme vzlétli bez problémů a stoupali výš a výš. Počasí vypadalo ze země ideálně - modrá obloha, jenom na horizontu nějaké mraky. Ovšem ve vzduchu jsem si připadala jako na horské dráze... Hledala jsem něco, čeho bych se mohla chytit, abych měla aspoň trochu pocit, že se něčeho držím. Nakonec jsem se chytla spodní části sedadla a snažila se vypadat, že jsem OK. Musel být na mě docela srandovní pohled, protože vedle mě seděly holky, které si naprosto bezstarostně užívaly let a ještě při tom stíhaly hrát hru na tabletu...
Ovšem výhled z letadla byl překrásný.
Po asi půl hodině to Honza otočil zpátky na letiště a ukázkově s námi přistál. Nebylo to špatné, ale byla jsem ráda, že jsem zase na pevné zemi.
Večer jsme udělali (teda spíš Honza) velké grilování - hovězí, kukuřičky, salátek... Mňam prostě dobrota!
Když je vám někde dobře, tak to bohužel rychle utíká, takže než jsem se nadála, museli jsme jet zpátky do Rochesteru. Ale víkend to byl překrásný :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat