Kalifornie

"Nejhorší zima je léto v San Francisku."
   - Jan Šmíd, Tenkrát v Americe, ze zápisníku zahraničního zpravodaje v USA

V sobotu 19. května jsme vyrazili do Kalifornie. Moc jsem se těšila až do té doby, než jsem zjistila, že je tam zhruba o 10°C míň než v Rochesteru...
První kontakt se San Franciskem byl pro mě docela šok. Z letiště jsme jeli metrem a pak jsme šli pěšky ještě asi kilák do hotelu. Cesta nebyla zrovna voňavá a byla lemovaná řadou na zemi se povalujících lidí, žebráků a feťáků. Byla jsem ráda, že jdu s Martinem a jeho kolegama. A to bylo v podstatě centrum! Naštěstí jsme se pak pohybovali o pár ulic dál, kde už byli většinou jenom žebráci...
Kongres American Thoracic Society byl obří. Jenom program měl 500 stránek - od basic research až po klinické sekce, všechno týkající se hrudníku a orgánů v něm obsaženém (kromě srdce). Nejvíc se mi líbila sekce, kdy se odprezentoval případ nějakého pacienta a pět odborníků (radiolog, patolog a pneumologové), dělalo diferenciální diagnózu. Bylo úžasné vidět, jak postupují! Jeden večer nás Martinův mentor pozval na oficiální večeři. Jídlo bylo dobré a celý večer byl zakončený přednáškou o vědeckém výzkumu, který probíhal během 2.světové války a který zkoumal vliv vysokých výšek a případné dekomprese na piloty stíhacích letadel. Takto napsané to zní divně, ale ta přednáška byla naprosto úžasná!

Abychom pořád jenom neseděli na přednáškách, tak jsme jedno odpoledne vyrazili s Martinovýma kolegama do rezervace Muir Woods National Monument. V podstatě to byl obyčejný les, v jehož jedné části rostly sekvoje. Jsou to opravdu majestátné stromy. Příjemným procházkovým tempem jsme nakonec ušli 7km. 

Další den jsme se rozhodli půjčit kola a vyrazit na okružní cestu po San Franciscu. K dopravě k půjčovně jsme se rozhodli využít další známe turistické atrakce - Cable car. 

Je to v podstatě lanovka, která má tažné lano schované ve vozovce. Kopce jsou tu opravdu strmé, takže její využití se přímo nabízelo.

Musím se přiznat, že jsem se při sjíždění z kopce někdy fakt bála, že to neubrzdíme a rozsekáme se na kusy. To se naštěstí nestalo, a tak jsme vyrazili poznávat krásy San Franciska. Kromě povinného Golden Gate Bridge jsme navštívili námořní muzeum, projeli Golden Gate Park a prošmejdili spoustu obchůdků se suvenýry. Většinu cesty jsme absolvovali podél pobřeží, ale v závěru jsme si i vyzkoušeli jak zvládnem vyšlápnout místní kopce. Byla to fakt fuška, ale na nejlehčí převod se to nakonec podařilo. Sjiždění dolů pro mě bylo kupodivu o dost horší - měla jsem pocit, že každou chvíli přece musím přepadnout přes řídítka... Vůbec se to nezdálo, ale nakonec jsme ujeli přes 45km.

Po skončení kongresu jsme si půjčili auto a vyrazili do Yosemitského národního parku. Původně jsme měli objednanou třídveřovou Chevrolet Aveo, ale když jsme dorazili do půjčovny, tak nám ředitel pobočky oznámil, že ještě nestihli naše auto nachystat, a tak nám místo něj, samozřejmě za stejnou cenu, dal sedmimístný Chrysler Town & Country. To jsme ještě netušili, jak se nám to obří auto bude hodit.

Do Yosemitů jsme dorazili pozdě odpoledne. Bylo krásné počasí, 24°C a tak moje hlavní starost byla, že jsem si nevzala žádné kraťasy a kde nějaké seženu. V kempu jsme si opekli klobásky, postavili stan (koupili jsme ho ještě v Rochesteru spolu s dvěma letníma spacákama) a zalehli ke spánku. Když jsme šli spát, tak byla docela zima, takže jsme se pro jistotu pořádně oblékli, ale i přesto jsme se nad ránem vzbudili zimou. Přes stan hrozně táhlo, nos jsem měla zmrzlý na kost. V duchu jsem si říkala, že jsme to přece měli tušit, když jsme koupili ten nejlevnější stan a že to asi bude šmejd. No takže jsme docela brzo vstali, rozdělali oheň, abysme se zahřáli, posnídali a sedli do auta, že pojedem do Yosemity valley. Když jsem mrkla na teploměr, tak mě došlo, že to nebude jenom tím stanem - byly 4°C!!! Byla jsem ovšem stále optimistkou - když bylo včera tak krásně, tak musí být dneska přece taky hezky, určitě se za chvilku ty mraky roztrhají a na sluníčku bude teplej. No nebyla to tak úplně pravda... Měli jsme naplánovanou menší, asi 20km túrku kolem Yosemite valley. Na začátku nás sice čekalo 5km do prudkého kopce kolem vodopádu Yosemite fall, ale pak už to měla být jenom hřebenovka a postupný sestup zpět do údolí. No výšlap to byl fakt drsný (teprve v Rochesteru jsem se dívala, že jsme šlapali z nadmořské výšky 1219m do 2073m) a co hůř začalo se kazit počasí. Na začátku ještě svítilo sluníčko, postupně se ale zatáhlo a když jsme dorazili na vrchol, tak se strhla sněhová bouře. Muselo být pod nulou - a to soudím nejen podle toho, že mě pěkně omrzly prsty na rukách, ale i proto, že ten napadaný sníh neroztával. No takže po zralé úvaze jsme se rozhodli, že další pokračování našeho výšlapu by asi nebylo úplně bezpečné, a tak jsme těch pět kiláků zase slezli dolů. Další dva dny jsem byla ráda, že chodím... V údolí sice nesněžilo, ale pršelo a byly zase jenom 4°C nad nulou. Takže další noc jsme strávili v autě. Po složení zadních dvou řad sedadel tam bylo dokonce tolik místa, že se Martin i natáhnul.

Začátek výšlapu

Těsně pod vrcholem, ještě než začalo sněžit

Yosemite overlook - vyhlídka

 Další den jsme zamířili zpět k Pacifiku do přístavního města Monterey, kde jsme navštívili známé akvárium. Nebylo to špatné, ale že bych to musela vidět podruhé, to říct nemůžu. Pěkné bylo, že byla celá expozice hodně zaměřená na děti a ekologii (a že to amíci potřebují, člověk občas jenom zírá, kolik tu vyprodukují zbytečného odpadu a to nemluvím o množství aut a jejich spotřebě...).

No a to už se naše krátká dovolená chýlila ke konci. Cestou zpátky do San Franciska jsme jeli po známé kalifornské silnici číslo 1, která vede po pobřeží. Některé pohledy byly opravdu úchvatné, ale vzhledem k tomu, že bylo 14°C a fučel velmi silný vítr, tak jsme se v Tichém oceánu neměli tu čest vykoupat.

Pokud se chcete podívat na další fotky, jsou zde:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.4106880796204.180348.1408581051&type=3&l=bd118b2dd6
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.4105682606250.180339.1408581051&type=1&l=783b6a6987